Abstrakt
Úvod: Zlomeniny postihující celou kloubní plochu glenoidu jsou označovány jako kominutivní zlomeniny nebo úplné zlomeniny glenoidu. Nicméně v literature není možné nalézt studie, které by se touto problematikou detailně zabývaly, nalézt lze pouze krátké zmínky.
Metody: Soubor tvořilo 12 pacientů průměrného věku 39 roků, kteří utrpěli 13 zlomenin glenoidu. Ve všech případech byly všechny úlomky kloubní plochy odděleny od krčku nebo těla lopatky.
Celkem 5 pacientů (6 zlomenin) bylo léčeno konzervativně a 7 patientů bylo operováno. Volba způsobu léčby záležela na dislokaci úlomků i pacientově celkovém a lokálním stavu.
Indikací k operaci byla dislokace kloubních úlomků více jak 3 mm. Toto kritérium bylo zjištěno u 10 zlomenin (11 zlomenin).
Vzhledem k celkovém či lokálnímu stavu byla operace kontrainidikována u 2 pacientů, resp. u 3 zlomenin; jedna pacientka operaci odmítla. Jeden pacient s oboustranou zlomeninou glenoidu byl pro sledování ztracen.
Výsledky: Podle oblasti separace kloubních úlomků od ostatních částí lopatky byly zlomeniny rozděleny do tří skupin - separace v anatomickém krčku; separace v oblasti korakoideu či chirurgického krčku; či separace v těle lopatky. U 6 ze 7 pacientů jsme dosáhli dobrého nebo velmi dobrého výsledku.
U 2 pacientů s minimální dislokací úlomků léčených konzervativně se zlomeniny zhojily v anatomickém postavení a bylo dosaženo plného rozsahu pohybu. U 2 pacientů s výraznou dislokací fragmentů léčených konzervativně došlo ke zhojení s inkogruentní kloubní plochou a k omezení rozsahu pohybu.
Závěr: Zlomeniny celého glenoidu patří mezi nejzávažnější poranění lopatky. Jejich diagnostika vyžaduje CT vyšetření včetně 3D rekonstrukcí se subtrakcí okolních kostí.
Dislokované zlomeniny jsou indikovány k operační léčbě z Judetova přístupu.