Abstrakt
Autorka sleduje středověké překlady českých historických spisů napsaných za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. Na prvním místě je to Staročeská kronika tzv.
Dalimila, která byla ve třicátých nebo čtyřicátých letech 14. století přeložena do latiny a do němčiny (ve verších) a v 15. století do německé prózy. Jen dvěma zlomky zachycenými v díle Martina Opitze je doložen druhý veršovaný německý překlad této kroniky.
Zřejmě současně s prvním německým překladem Staročeské kroniky vznikly Německé veršované letopisy, překlad latinských Výpisů z různých kronik. Další překlady se týkají oficiálních historických spisů doby Karla IV., Karlova Vlastního životopisu a České kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína.
Oba spisy byly zřejmě ještě za Karlova života přeloženy do češtiny. Kdy byly přeloženy do němčiny nelze přesněji zjistit.
Jisté je, že jejich první překlad byl pořízen v Lužici nebo ve Slezsku. V jediném známem rukopisu, který pocházel asi z poslední čtvrtiny 15. století (dnes nezvěstný) na sebe navazovaly a tvořily souvislé české dějiny.
V 15. století se projevoval zájem o české dějiny i mimo Země Koruny české, především v Bavorsku. Někdy v první polovině 15. století zde byla do německé prózy přeložena Staročeská kronika tak řečeného Dalimila (později opsána také v saském dialektu).
Ve druhé polovině 15. století zaujaly české dějiny i norimberské laické kruhy. Lékař Hartmann Schedel si pořídil mj. opis České kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína podle něhož byl pořízen její překlad do (bavorské) němčiny.