Abstrakt
Plicní hypertenze je syndrom charakterizovaný zvýšením středního tlaku v plicnici >=25 mmHg. Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) představuje její třetí nejčastější příčinu.
Je způsobena jednak perzistující trombotickou obstrukcí plicních tepen, a pak periferní cévní remodelací. Důsledkem je vzestup plicní cévní rezistence vedoucí k zatížení pravé komory srdeční a k pravostrannému srdečnímu selhání.
Klíčovým zobrazovacím vyšetřením sloužícím k detekci CTEPH je ventilačně-perfuzní plicní scintigrafie. K definitivnímu průkazu onemocnění slouží CT angiografie a konvenční angiografie spolu s invazivním hemodynamickým vyšetřením.
Většina pacientů s CTEPH je léčitelná a mnohdy vyléčitelná chirurgickou plicní endarterektomií (PEA). Potenciálními kandidáty specifické vazodilatační léčby jsou pacienti s inoperabilní CTEPH pro periferní postižení a nemocní s přetrvávající plicní hypertenzí po PEA.
V minulosti se v randomizovaných klinických studiích nepodařilo doložit příznivý efekt iloprostu, sildenafilu a bosentanu u těchto nemocných. Prvním lékem, jehož účinnost v této indikaci se podařilo prokázat, je stimulátor solubilní guanylátcyklázy riociguat.
V selektovaných případech se v léčbě uplatňuje také balonková angioplastika a transplantace plic.