Abstrakt
Cíle: Ověření některých předpovědí vyplývajících z hypotézy specifických procedurálních výukových obtíží (SPLD) na vzorku české populace osob s dyslexií za využití dvou původních úloh navozujících situaci učení ve smyslu postupné proceduralizace znalostí. Výzkumný soubor: Příležitostně vybraný soubor žáků ZŠ/SŠ (ve věku 12-18 let) s dyslexií (n1 = 24, n2 = 25) a bez dyslexie (n1 = 22, n2 = 21) a soubor dospělých (ve věku 19-45 let) s dyslexií (n1 = 13, n2 = 13) a bez dyslexie (n1 = 36, n2 = 37).
Hypotéza: Osoby s dyslexií budou ve srovnání s osobami bez dyslexie vykazovat sníženou schopnost proceduralizace znalostí jazykového charakteru. Statistická analýza: Analýza byla prováděna zvlášť pro skupinu žáků druhého stupně ZŠ a žáků SŠ a zvlášť pro skupinu dospělých.
Data byla analyzována prostřednictvím permutačního testu a metody bootstrapingu, vždy s 5000 opakováními. Výsledky: V úloze s umělou gramatikou žáci s dyslexií ve srovnání s žáky bez dyslexie vykazovali v závěrečném testu statisticky významně vyšší míru chybovosti, avšak pracovali srovnatelným tempem; dospělí s dyslexií ve srovnání s dospělými bez dyslexie vykazovali ve stejné úloze srovnatelnou míru chybovosti, avšak pracovali statisticky významně pomalejším tempem.
V úloze s upraveným Stroopovým testem účastníci výzkumu vykazovali převážně opačný vzorec vývoje reakčních časů, než který byl očekáván na základě předpokladů vyplývajících z SPLD hypotézy.