Přemyslovci mezi Západem a Východem : Dynastické vztahy českých knížat a prvních králů a jejich politické souvislosti (do konce 12. století)
Abstrakt
Autorka sleduje sňatkovou politiku přemyslovských knížat jako jeden z projevů jejich zahraničně-politické orientace a odraz dobové politické situace. Okruh, v němž se výběr manželek českých knížat pohyboval, vymezovala již samotná geografická poloha českých zemí.
Velmi omezené pramenné informace naznačují, že první známí Přemyslovci uzavírali manželství s dcerami sousedních slovanských knížat. V průběhu 11. století se životními partnerkami českých knížat stávaly většinou ženy z říšských hraběcích, eventuálně markraběcích rodin (Schweinfurt, Bogen, švábský Berg, Wettini), výjimečně si přiváděli manželky z Polska nebo z Uher.
Ve 12. století se příbuzenské svazky Přemyslovců významně rozšířily. Přemyslovci tehdy hledali politickou oporu především v Uhrách, ale také ve výše postavených říšských dynastiích, pokud možno s vazbami na královský či císařský rod (Babenberkové).
Prostřednictvím uherské královské dynastie navazovali rodové kontakty i s jihoevropskými a asi i s ruským panovnickým dvorem. Do stejných zemí, odkud přijímali nevěsty, provdávali Přemyslovci většinou také své dcery a sestry.
K zásadní změně došlo ve 13. století, kdy se Přemyslovci jako vládci dědičného a říší i papežem uznaného království zařadili mezi přední říšské rody a zasahovali do vysoké říšské politiky. Dynastické svazky pak alespoň budoucí či panující králové uzavírali s nejvýznamnějšími středoevropskými rody včetně rodů říšských panovníků.