Výchozím bodem textu je pozůstalost českého kameramana Jaroslava Kučery, která mimo jiné obsahuje i rodinné filmy na 16mm (případně 35mm) filmovém pásu z doby jeho manželství s režisérkou Věrou Chytilovou, od poloviny šedesátých let do poloviny let sedmdesátých. Cílem statě však není představit mediální reprezentaci Kučerova manželství s Věrou Chytilovou a jeho soukromého rodinného života, ale obecnější úvaha o rodinném filmu.
Klíčové jsou ty momenty, kdy sledované filmy z kategorie rodinného filmu unikají, narušují jeho tradiční definice (zejména od Rogera Odina a Alexandry Schneiderové, ale i Ryana Shanda) a přibližují se umělecké praxi.