Dosavadní výzkumy zaměřené na partnerskou spokojenost v dlouhodobých partnerských vztazích uvádějí jako podstatný vliv dominance. Ovšem konstrukt dominance bývá chápán velmi odlišně badateli s odlišným teoretickým zázemím a navíc bývá směšován s blízkými konstrukty jako je moc, či status.
Výsledky studií se často neshodují nejen vlivem rozporuplných definic, ale i výzkumných metod. Například subjektivně reportovaná dominance se liší od hodnocení výzkumníků, či od dotazníkové dominance.
Pro testování jsme se rozhodli oslovit 53 českých a slovenských heterosexuálních párů (n= 106), ve věku 19 až 46 let (med= 25), žijících ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku (med= 3). Právě v reakci na složitost konstruktu jsme zvolily dva způsoby měření dominance - subjektivní výpovědi o distribuci dominance mezi vlastní osobou a partnerem/kou a přisouzenou dominanci na základě kvalitativní behaviorální analýzy konfliktních interakcí.
Pro měření moci jsme taktéž užili dvou měření - standardizovaný dotazník rozložení moci v partnerství obsahující škály kontroly a rozhodování (Sexual Relationship Power Scale, SRPS) a jeden ze zdrojů moci - rozdíl v úrovni vzdělání. V lineárním regresním modelu jsme testovali, jak tyto proměnné dominance a moci na straně sledovaného jedince i jeho partnera/ky, predikují jeho partnerskou spokojenost, měřenou škálou standardizovaného dotazníku partnerského přizpůsobení (Dyadic Adjustment Scale).
Nalezly jsme výrazně více faktorů predikujících spokojenost mužů než-li žen. Kromě škály kontroly se však jako signifikantní prediktory ukázaly výhradně proměnné na straně partnerek.
U obou pohlaví jsme našly signifikantní pozitivní vztah spokojenosti s ženskou sobě přisouzenou dominancí a kontrolou ze SRPS. U mužů však byla současně negativním prediktorem spokojenosti škála rozhodování ze SRPS partnerek.
Signifikantním prediktorem pro obě pohlaví byl i rozdíl ve vzdělání, a to ve směru vyššího vzdělání mužů, než jejich partnerek.