Příspěvek usouvztažňuje pohledy na hluchotu (medicínský vs. kulturně lingvistický), přístupy ke vzdělávání neslyšících dětí (monolingvální a monokulturní vs. bilingvální a bikulturní) a roli češtiny a českého znakového jazyka ve vzdělávání českých neslyšících dětí.