Abstract
Příspěvek vychází z kognitivně lingvistických teorií a výzkumů, orientovaných na konceptualizaci emocí v různých jazycích/kulturách (Lakoff, Kövecses, Mikołajczuk). Zaměřujeme se zejména na "jazykový obraz hněvu" v českém jazyce a českém znakovém jazyce.
Zajímají nás shody a rozdíly v konceptualizaci hněvu v těchto dvou jazycích - a kulturách, koexistujících vedle sebe na území České republiky. Podobně jako další kognitivně lingvistické výzkumy českého znakového jazyka si pokládáme otázku, nakolik je jazykový obraz světa českých Neslyšících specifický pro tuto kulturní menšinu a její vizuálně-motorický jazyk, nakolik je spjatý s kulturně-historickou tradicí českou, potažmo středoevropskou, a nakolik zprostředkovává zkušenost obecně lidskou.