Abstrakt
Kapitola nejprve představuje ústřední témata výkladu sociologických studií Alfreda Schütze týkajících se opery, hudby a divadla v podání slovenské socioložky Dilbar Alievy. Podle Schütze v Mozartových operách lze nalézt nejdokonalejší reprezentace intersubjektivního vztahu, který je podstatou lidské sociality.
Nicméně, jak poznamenává Alieva, Schützovu charakterizaci Mozarta lze rozšířit na jakékoli dokonalé dílo klasické a romantické operní tradice. Jedinečnost Mozartových oper je proto podle ní třeba hledat v Mozartově schopnosti vytvářet na scéně ryze hudebními prostředky iluzi každodenní žité reality.
Druhá část kapitoly přináší rozbor opery Albana Berga Wozzeck. Konfrontace mezi touto operou a Mozartovými operami se zaměřuje na rozdílné reprezentace sociality a intersubjektivního vztahu.
Schützovu interpretaci vztahu opery a sociality vyvrací zjištění, že Wozzeck dosahuje vrcholného uměleckého účinku navzdory tomu, že představuje každodenní socialitu v její upadlé podobě. Hudebně-dramaticky je ztvárněn odcizený sociální svět, který je nepřátelský k autentickému ty-vztahu a my-vztahu.