Abstrakt
Autor si ve své stati všímá, jak se v historickém kontextu stávala čeština předmětem zákonů, a to od Zlaté buly císaře Karla IV. , přes jazykový zákon z roku 1615, rakouské ústavy, jazykový zákon z r. 1921 až po ústavu České republiky. Dospívá k závěru, že Česká republika dosud nemá jazykový zákon, který by ustanovil češtinu za svůj úřední jazyk.