Abstrakt
Kvalitativní studie předkládá analýzu 43 osobních vyjádření k syndromu vyhoření v lékařských profesích. Příběhy byly získány v rámci národní studie Stres, deprese a syndrom vyhoření u českých lékařů, kterou realizovala 1. lékařská fakulta UK ve spolupráci s Českou lékařskou komorou.
Analýza textů ukázala, že lékaři a lékařky, kteří se cítili výzvou k sepsání vlastního příběhu osloveni, prožívají především negativní pocity spojené se svým povoláním. Zdroje jejich vyčerpání a nespokojenosti tkví dominantně v podmínkách, za kterých své povolání vykonávají; méně často je identifikují ve svém vnitřním postoji.
Nicméně mezi efektivními strategiemi, které lékaři a lékařky volí, aby se vyrovnali s profesní zátěží, naopak dominují ty, které se týkají vnitřního nastavení a osobního postoje k náročným pracovním okolnostem. Jedná se o strategie, které vycházejí z daného lékaře či lékařky coby aktéra svého profesního (a osobního) života.
Mezi strategiemi s nízkou efektivitou se naopak vyskytují rezignace či odchod, které aktérství využívají pouze k omezení expozice zátěžovým situacím.