Tématem tohoto dvojdílného článku je změna v pojmu textu, ke které došlo v latinské kultuře během 4. století po Kr. Jedním z jejích důsledků byla terminologizace slova textus zhruba ve významu, jaké se pak prosadil i v moderních jazycích.
Tato první část vychází z modelu "krize interpretace", který vytvořil Michel Jeanneret pro humanistickou literaturu 16. století, a demonstruje proměny pojmu textu v pozdní antice na dvou inovativních křesťanských básnických textech, které vznikly ve 2. resp. 3. čtvrtině 4. století: Probině biblickém centonu Optatianově sbírce figurativních básní. Pro oba autory je typické, že pracují se zvláštním druhem "orientované polysémie", která je založená na víře v jednotu textu a jeho významu.