Abstrakt
Aponeurosis plantaris je důležitou strukturou v oblasti předonoží. Prostorové uspořádání jednotlivých jejích částí je důležité pro udržování stability nohy.
V našem článku jsme se rozhodli poukázat na některé důležité aspekty týkající se anatomie plantární aponeurózy a z nich vyplývající biomechaniky. V naší studii bylo použito celkem 20 preparátů prvních metatarzofalangových skloubení 12 kadáverů.
Do studie byly zařazeny pouze končetiny, které nevykazovaly deformitu předonoží a proběhlé operace. Zvláštní pozornost jsme pak věnovali uspořádání distální části plantární aponeurózy, sagitálním septům, která se upínají do plantárních plotének jednotlivých metatarzofalangových skloubení.
V souboru preparátů bylo 8 žen a 4 muži. U všech preparátů byly vždy plně vyvinuty pruhy centrální části, mediální i laterální části.
Ve všech případech byly vyvinuty distální pruhy centrální části v podkoží stáčející se do meziprstních prostor. Pruhy distální části byly značně variabilní a jejich okraje se vytrácely do podkoží okolní tkáně.
Sumací jednotlivých šířek a směrů těchto distálních pruhů vznikla rekonstrukce a schéma, které jsou součástí této publikace. Komplex aponeurosis plantaris a na ní napojených struktur tvoří důležitou funkční jednotku, která je základem pro fungování stabilizačního mechanismu nohy, takzvaného navijákového (windlass) mechanismu.
Napříč literaturou panuje shoda ohledně důležitosti obnovení fyziologických poměrů při chirurgické léčbě nejčastějších deformit prvního paprsku, jako jsou hallux valgus a hallux rigidus. Distální část plantární aponeurózy tvoří prostorovou sít, která slouží nejenom pro udržování správného postavení skeletu nohy, ale rovněž pro ukotvení nášlapných polštářů.
Při poruchách funkce aponeurosis plantaris vznikají deformity nohy typu hallux valgus anebo hallux rigidus.