Abstrakt
Plicní hypertenze je syndrom charakterizovaný zvýšením tlaku v plicnici z 25 mmHg. Zátěžová kritéria pro diagnózu hypertenze nejsou dostatečně evaluována.
Plicní arteriální hypertenze (PAH) je onemocnění malých plicních cév vedoucí k prekapilární plicní hypertenzi a posléze k pravostrannému srdečnímu selhání. V její léčbě dominuje farmakoterapie.
Plicní hypertenze u srdečních a plicních onemocnění neopak nepředstavuje indikaci pro specifickou vazodilatační léčbu pro nedostatek důkazů o její účinnosti a bezpečnosti. Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) je chronickou komplikací akutní plicní embolie, kdy chronické stenózy a uzáv ěry plicních tepen vedou k nárůstu tlaku v plicnici.
Základní zobrazovací metodou v detekci onemocnění je ventulačně-pefrfuzní plicní snintigrafie. Léčba je především chirurgická (plicní endarterektomie - PEA).
U nemocných s CTEPH, kteří nejsou kandidáty PEA nebo u nich perzistuje plicní hypertenze PEA, představuje riociguat první možnost specifické farmakologické léčby.