V úvodním pojednání ke své nejdůležitější filosofické práci, "Knize víry a vědění", Saadja analyzuje hlavní příčiny pochybností, které se u lidí objevují, když hledají pravdu, a obhajuje užívání rozumu i v náboženských otázkách. Aby však bylo možné dosáhnout jistoty při zkoumání pravdy, je nutné zapojit všechny zdroje lidského poznání: tři přirozené, tj. smyslové vnímání, apriorní rozumovou evidenci a logické usuzování, ale k tomu i čtvrtý zdroj, jímž je autentická, biblická i rabínská tradice židovského lidu.