Buberova kniha "Já a Ty" měla původně sloužit jako prolegomena k velké práci o náboženství, a to o náboženství vůbec, čímž Buber rozuměl život v Boží přítomnosti. K dialogickému pojetí své filosofie se propracovával postupně, na její konečnou podobu měli vliv dřívější iflosofové (Jacobi, Feuerbach, Kierkegaard) i Buberovi současníci (Cohen, Rosenzweig, Ebner).
Principy dialogické filosofie pak kriticky rozvinuli někteří Buberovi následovníci (Heschel, Lévinas).