Abstrakt
Nestabilní poranění zadního pánevního segmentu patří mezi závažná traumata v každém věku. Miniinvazivní stabilizace jsou výhodné zejména pro menší rozsah preparace měkkých tkání, což umožňuje jejich provedení i v akutní fázi ošetření.
Podle biomechaniky lze rozdělit tyto fixace na 2 základní typy: 1. s vysokou kompresí, 2. s nízkou kompresí zadního segmentu. Do 1. skupiny patří iliosakrální šrouby, svorníky a transiliosakroiliacké tyče.
Díky možnosti velké komprese jsou tyto implantáty vhodné pro luxace a subluxace SI kloubu, dále pro transalární sakrální zlomeniny (Pohlemann I). U transforaminálních sakrálních zlomenin (Pohlemann II) a centrálních zlomenin (Pohlemann III) je jejich použití díky možné nadměrné kompresi omezené a v případě kominutivních zlomenin jsou implantáty se zvýšenou kompresí kontraindikovány pro riziko iatrogenní neurologické léze.
Do 2. skupiny (s nízkou kompresí) patří následující implantáty: transiliakální vnitřní fixátor, dvojitý transiliakální fixátor, dlaha pro polyaxiální šrouby, transiliakální dlaha, nastavitelná transiliakální dlaha, miniinvazivně zaváděná spinopelvické fixace a triangulární fixace. Díky nízké kompresi jsou implantáty vhodné pro transalární, transforaminální i centrální sakrální zlomeniny, dále i pro kominutivní zlomeniny bez přítomnosti neurologického deficitu.
Naopak jsou málo vhodné pro SI luxace. Implantáty 2. skupiny jsou spojeny s nižším rizikem neurovaskulárního poranění než implantáty s vysokou kompresí.