Zavedení umělých kloubních náhrad představuje pro miliony lidí na celém světě převratnou metodu léčby závažných kloubních postižení. Ročně narůstá počet primoimplantací a rostou nároky na životnost kloubních náhrad.
S tím se ale také zvyšují nároky na odolnost artikulačních povrchů vůči opotřebení. Nejužívanějším materiálem pro jejich výrobu je stále vysokomolekulární polyetylén (UHMWPE - ultra-high molecular weight polyethylene).
Ten byl zaveden do klinické praxe již v 60. letech 20. století. Fyzikálně chemické vlastnosti UHMWPE jsou předmětem mnoha výzkumů, které postupně vedou k jeho vyšší odolnosti vůči otěru při zachování stability vůči oxidativní degradaci.