Abstrakt
Tato kapitola se věnuje metapoetickým a metatextuálním rozměrům Optatianovy básnické tvorby. Tyto koncepty zkoumá z hlediska jejich vztahu k pojmu "text".
Ten je u Optatiana pevně spojen s představou textu jakožto tkaného produktu. S tím souvisí také Optatianovo používání termínů z oblasti tkaní jako "texere" a "textus".
Slovo "textus" se teprve po Optatianovi, během druhé poloviny 4. století po Kr., vyvinulo z obecného označení tkaniny (apod.) v termín označující literární produkt; do té doby se v oblasti literatury / písemnictví / jazyka používalo jen okrajově. Paralely s Lucretiem a Maniliem - jedinými básníky před Optatianem, u kterých je toto slovo doloženo - naznačují, že ho Optatianus chápal ve vztahu k atomistickým představám o jazyce, pro něž je typická variabilita a trojrozměrnost.
Takové představy o textualitě - jak se v kapitole ukazuje - se blíží anagramatickému modelu jazyka, který na počátku 20. století rozpracoval Ferdinand de Saussure. U Optatiana nicméně najdeme stopy představy o konvergentním, jednotném významu, které tvoří protipól k potenciální nahodilosti atomistických modelů jazyka.