Klinické hodnocení poruch acidobazické rovnováhy: Hendersonův-Hasselbalchův, nebo Stewartův-Fenclův přístup?
Abstrakt
klinické praxi jsou používány dva přístupy k hodnocení acidobazického stavu organismu: tradiční (bicarbonate-centered), jenž je založen na Hendersonově-Hasselbalchově disociační rovnici kyseliny uhličité doplněné výpočtem aniontové mezery, a novější kvantitativní dle Stewarta-Fencla, který definuje tři nezávisle proměnné veličiny, jejichž změny určují pH. Jsou to: rozdíl mezi součtem nábojů nesených silnými kationty a silnými anionty plazmy (SID - strong ion difference: sníží-li se, vznikne acidóza a naopak), celková koncentrace slabých neprchavých kyselin ([Atot] - anorganický fosfát a albumin: sníží-li se, vznikne alkalóza a naopak) a pCO2.
Dle tohoto přístupu jsou pH i hydrogenkarbonát tzv. závisle proměnné, jejichž koncentrace se mění tehdy a jen tehdy, když se změní nezávisle proměnné veličiny. Hlavní předností Stewartova-Fenclova přístupu je výpočet plazmatické koncentrace aniontů silných kyselin, které běžně nestanovujeme a na jejichž přítomnost usuzujeme při tradičním přístupu z aniontové mezery.
Korekce hodnoty aniontové mezery na plazmatickou koncentraci albuminu zvyšuje její výpovědní hodnotu. Tato úprava přibližuje tradiční přístup k novějšímu Stewartovu-Fenclovu přístupu, který přesně vypočte množství silných aniontů tak, že aniontovou mezeru korigovanou na albumin dále upřesní podle plazmatické koncentrace fosfátů, kalcia a magnezia.
To má význam zejména u kriticky nemocných v metabolickém rozvratu, kdy tradiční přístup vždy neodhalí přítomnost nestanovených aniontů silných kyselin. Posouzení rozdílu mezi sérovými koncentracemi natria a chloridů upozorní na poruchu acidobazické rovnováhy v důsledku odchylky SID.