Abstrakt
Virus Epsteina-Barrové (EBV) je všudypřítomný virus, jímž je v průběhu života infikováno 95 % celosvětové populace. Ačkoli infekce virem EBV často probíhají asymptomaticky, u některých pacientů se vyvine klinický syndrom infekční mononukleózy.
Tento syndrom postihuje nejčastěji osoby ve věku od 15 do 24 let. Měli bychom na něj pomýšlet u pacientů s bolestmi v krku, horečkou, zvětšením patrových tonzil, únavou, lymfadenopatií, zánětem faryngu a petechiemi na patře.
Průkaz heterofilních protilátek je nejvhodnějším vstupním testem pro diagnostiku infekce virem EBV, přičemž z hlediska diagnostiky infekční mononukleózy vykazuje 71-90% přesnost. Platí ovšem, že tento test bývá v prvním týdnu onemocnění v 25 % případů falešně negativní.
Infekční mononukleóza je nepravděpodobná při počtu lymfocytů nižším než 4 000/mm3. Přítomnost EBV specifického imunoglobulinu M infekci potvrdí, ovšem toto vyšetření je nákladnější a jeho výsledky jsou k dispozici za delší dobu než při stanovení heterofilních protilátek.
Základem péče o pacienty je symptomatická léčba. Glukokortikoidy ani antivirotika onemocnění nezkracují ani nezmírňují jeho závažnost.
Vzácnou komplikací infekční mononukleózy je ruptura sleziny. Její riziko může stoupat, jestliže pacient v průběhu prvních tří týdnů onemocnění podstupuje fyzickou námahu, a proto se v tomto období nedoporučuje věnovat se sportovním aktivitám.
Děti jsou nejvýrazněji ohroženy obstrukcí dýchacích cest - ta představuje nejčastější příčinu hospitalizace pro infekční mononukleózu. U imunosuprimovaných pacientů je pravděpodobnější fulminantní průběh infekce virem EBV.