Abstrakt
V letech 1962 až 1967 tvořili tři mladí umělci Jan Jedlička, Mikuláš Rachlík a Vladivoj Kotyza díla, která i v očích jich samotných spojuje jakýsi "společný jmenovatel", ačkoliv jinak se od sebe v mnoha ohledech lidsky i umělecky odlišovali. Vojtěch Lahoda tuto zvláštní kolekci příbuzných obrazů, kreseb, grafik a fotografií pojmenoval "Pražský fantastický realismus".
Nostalgie představitelů Pražského fantastického realismu pokládá sugestivní otázku: Může subjekt pociťovat nostalgickou touhu po něčem, co neleží v minulosti, co se nikdy nestalo? Časoprostorové kontinuum jejich děl neukotvuje nostalgický pocit v touze po ně čem, co kdysi bylo. Posouvá předmět nostalgie nejen na časové ose mezi minulostí, přítomností a budoucností, ale vychyluje ho také do směrů alternativních realit a fiktivních časů.
Tato neviditelná trojrozměrná síť definovala nejen tehdejší díla Jana Jedličky, Vladivoje Kotyzy a Mikuláše Rachlíka, ale obsáhla také složitý konglomerát jejich tehdejších pocitů, vztahů a směřování. Cítěný společný jmenovatel - nostalgická figurace.