Abstrakt
Diabetes 1. typu je chronické autoimunitní onemocnění vedoucí k progresivní ztrátě beta-buněk pankreatických ostrůvků. Rozhodující inzult spouštějící aktivaci autoreaktivních T-lymfocytů, jejich infiltraci do pankreatických ostrůvků a tím případnou destrukci pankreatických buněk není dosud znám.
Prediabetická fáze může trvat mnoho let a není vyjádřena žádnými klinickými symptomy. Celý proces je doprovázen produkcí autoprotilátek, které jsou detekovatelné v séru ještě před objevením klinických příznaků hyperglykemie.
Protilátková pozitivita přetrvává řadu let i po manifestaci diabetu. V klinické praxi umožňuje vyšetření autoprotilátek odlišit jiné formy diabetu a tím zpřístupnit pacientovi optimální terapii.
Autoprotilátky hrají hlavní úlohu v predikci diabetu 1. typu, kde umožňují vytipování jedinců akutně ohrožených manifestací diabetu. Pro trvající absenci účinné terapie zabraňující či alespoň zpomalující progresi diabetu zůstává toto využití hlavně výzkumné a přínos rutinního vyšetřování autoprotilátek v běžné klinické praxi je sporný.
Na druhé straně právě autoprotilátky jsou vhodným parametrem pro identifikaci ohrožených jedinců, kterým by mohla být tato terapie nabídnuta ještě v preklinické fázi diabetu. Tento přehledný článek poskytne základní přehled o vyšetřovaných autoprotilátkách, jejich dynamice, prediktivní hodnotě a klinickém využití.