Článek prezentuje zkušenosti s hodnocením soběstačnosti. Konkrétně se zaměřuje na rozdíly, které mohou nastat v hodnocení mezi seniory samotnými a jejich pečovateli.
Jedná se o výsledky studie dlouhodobé péče, která byla uskutečněna v pobytových zařízeních pro seniory. Studie se zúčastnilo celkem 164 seniorů.
Zkoumána byla tedy zejména populace křehkých seniorů v pokročilém věku, tj. těch, kteří jsou nejčastějšími žadateli o příspěvek na péči. Šetření o jejich soběstačnosti mnohdy vychází právě z údajů, které poskytují oni sami, což nemusí vždy spolehlivě vypovídat o jejich skutečném funkčním stavu. Data byla vyhodnocena pomocí t-testů, koeficientů reliability (intraclass correlation, ICC) a analýzy rozptylu (ANOVA).
Ukázalo se, že křehcí senioři obecně přeceňují své schopnosti a že míra tohoto přeceňování souvisí se zhoršeným kognitivním stavem. I když hodnocení poměrně početné skupiny seniorů s menším kognitivním deficitem se shodovalo s hodnocením jejich pečovatelů, je nutné přistupovat k výsledkům získaným přímo od křehkých seniorů v pokročilém věku kriticky a mít na paměti, že rozdíly mezi jejich subjektivním hodnocením a skutečnou situací mohou být významné.
Prezentované výsledky považujeme za velmi důležité upozornění pro praxi.