Poruchy chůze jsou mezi pacienty s roztroušenou sklerózou jedním z nejčastějších pohybových omezení, které výrazně limituje možnosti aktivit a participace pacientů a tím snižuje jejich kvalitu života. Měřitelné odchylky časoprostorových parametrů chůze jsou přítomné již u pacientů s minimálním neurologickým nálezem.
Proto by vhodná rehabilitační intervence zaměřená na řešení obtíží s chůzí měla být nabídnuta pacientům s RS již s mírným nebo středním neurologickým postižením. Cílem by mělo být předejít výraznému úbytku svalové síly a snížení kondice, které pak chůzi dále zhoršují.
Rehabilitační terapie by měla vycházet z individuálního kineziologického vyšetření pacienta a být zacílena na jeho dominantní symptom a problém omezující chůzi