Reparace spontánních ruptur v krajině revmatické ruky patři k prioritniím časným výkonům, společně se synovektomií a eventualní dekompresi úžinových syndromů. Často je součástí komplexního operačního řešeni, které má zabránit těžkým osovým deformitám. Revmatochirurgická léčba navazuje, či spíše souběžně doplňuje léčbu revmatologickou a předpokládá dobrou spolupráci obou specialistů - revmatologa a revmatochirurga.
Reparace šlachových ruptur je prováděna izolovaně, ale častěji v komplexu dalších revmatochirurgických výkonů. Operatér se setkává s tkáněmi, které jsou patologicky změněné.
Imunitní schopnost představuje častější riziko dlouhodobého hojeni či pooperačních septických komplikaci. Revmatoidní artritida je aktivní proces, který pokračuje i po provedení operačního výkonu.
Výsledky těchto výkonů nejsou zpravidla trvalé a jsou ovlivněny aktivitou celkového revmatického onemocněni.