Publikace na Právnická fakulta |
2016
Abstrakt
Příspěvek analyzuje dva dosud nediskutované aspekty činnosti velkých senátů řešené oběma českými nejvyššími soudy rozdílně - rozsah posuzování předložené věci a určování soudce zpravodaje. Ač se na první pohled jedná o technikálie, příspěvek ukazuje, že rozdílný přístup v obou případech má vliv na efektivitu a kvalitu rozhodování velkých senátů.
Následně navrhuje, že jednotný přístup k oběma otázkám by měl vycházet z principu zdůrazňujícího kvalitu nad kvantitou: velké senáty nemají vyjadřovat právní názor často, jestliže tak ale činí, názor musí být dobře promyšlený.