Abstrakt
Příspěvek kriticky zkoumá pojem reálie používaný v kontextu výuky cizího jazyka. V první části jsou shrnuty poznatky získané z odborné literatury a je uvedeno zhodnocení, jak jsou reálie pojaty ve vybraných učebnicích. Článek se kriticky staví ke strukturalistickému přístupu k pojetí reálií, který dominuje v teoretické literatuře věnované této problematice.
Na základě provedené analýzy nabízí nový pohled na koncept reálií, který přesouvá pozornost ze strukturalistického pojetí tohoto fenoménu na pragmatické. V rámci tohoto přístupu je navržena nová klasifikace reálií, která bere v úvahu pragmatické a společensko-praktické aspekty, jež hrají významnou roli v komunikaci a ve výuce cizího jazyka.
Jsou rozlišovány dva typy reálií, a to vysoké a nízké, jež plní funkci identifikační a praktickou. Navržená klasifikace reflektuje zájmy účastníků vyučovacího procesu, tj. žáků-cizinců a učitelů češtiny jako představitelů hostitelské společnosti.