Kapitola Albánci a albánská literatura v době národního obrození se zabývá literárním vývojem v albánském etnickém prostoru a kontextem historických událostí v období let 1878 až 1912, tedy v době vrcholu albánského národního obrození. Kapitola vysvětluje obtíže sjednocovacího procesu Albánců a snaží se taktéž poukázat na složité podmínky pro rozvoj albánské literatury.
Ta se začala rozvíjet v centrech albánské emigrace v prostoru dnešní Itálie, Rumunska, Turecka, Bulharska a Egypta a kulturní a literární impulsy se později z těchto center šířily do samotné Albánie. V kapitole jsou představeny klíčové postavy albánské literatury 19. století (J. de Rada, Naim Frashëri, Sami Frashëri, Pashko Vasa ad.) a charakter jejich tvorby.