Abstrakt
Fyzikální a chemické procesy na povrchu pevných látek rozhodujícím způsobem ovlivňují moderní nanotechnologické aplikace v chemii, energetice, ochraně životního prostředí, senzorice, biochemii, farmacii a dalších oborech. V průběhu posledních desetiletí bylo již na bezpočtu příkladů ukázáno, jak důležitá je struktura materiálu a interakce mezi jeho jednotlivými složkami z hlediska povrchových procesů a že např. pouhou změnou morfologie nebo atomárního uspořádání povrchu lze dosáhnout zcela odlišných vlastností [1].
Detailní porozumění jevům, které probíhají na površích za provozních podmínek, je značně komplikované a v mnoha případech se současnými prostředky i nemožné, především z důvodů vysoké složitosti (a naopak nízké míry definovanosti) studované látky a omezených možností využití dostupných analytických metod v podmínkách reálných teplot a tlaků.