Abstrakt
Jazyk české menšiny v Chorvatsku je výsledkem zvláštních podmínek vývoje i jazykových kontaktů: prolnutí českých a moravských nářečí na přelomu 19. a 20. století, vliv současného spisovného a hovorového jazyka a především neustálý vliv jazyka místního většinového obyvatelstva, chorvatštiny. Interference lze vypozorovat ve všech jazykových rovinách, ale nejvíce změnám podléhá slovní zásoba; setkáme se zde s různými kontaktovými jevy od kalků a slovotvorných výpůjček, přes zcela přejatá slova i s hláskovou obměnou, až po novotvary.
Nejistota ve významu lexémů vede k jejich užití v nenáležitém kontextu, což se nejvíce projevuje u tzv. kontaktových homonym anebo doslovných překladů slov a frází, které jsou v českém jazyce užívány v jiných kontextech anebo v jiném významu.