Abstrakt
Srbská literatura národního obrození (konec 18. století až třetí čtvrtina 19. století) je úzce spjata s politickým, společenským, kulturním a sociálním vývojem srbského etnika na třech územích. Primárně literární díla vznikala na území Jižních Uher.
Zde Srbové vytvořili podmínky pro vznik vzdělávacích, osvětových a kulturních institucí a podíleli se na kulturním i politickém povznesení Srbů na druhém území, v nově vznikajícím Srbské knížectví. Třetím územím byla Černá Hora.
Zpočátku šlo především o jazykově emancipační proces, boj o podobu spisovného jazyka trval déle než půl století. Literární vývoj probíhal od opožděného klasicismu, přes racionalismus, preromantismus až po romantismus.
Převažovala básnická d íla, vznikaly hojněji divadelní hry, zejména komedie (Jovan Sterija Popović), vzácněji se pěstovala próza (Dositej Obradović), memoáry a cestopisy. Vrcholnou preromantickou skladbou je Horský věnec, autorem je vládce Černé Hory Petar Petrović Njegoš.
Romantismus probíhal ve dvou fázích, v první představil své dílo Branko Radičević, ve druhé se na evropskou úroveň dostala tvorba tzv. souhvězdí srbského romantismu (Jovan Jovanović Zmaj, Djura Jakšić a Laza Kostić). V polovině 70. let 19. století romantismus v srbské literatuře dozníval a s ním byl dovršen proces národního obrození.