Příspěvek se zabývá využitím autobiografické narativní strategie v románu Kamen na cesti chorvatské spisovatelky Matrie Jurićové Zagorky, považované v éřa moderny za autorku brakovou. Konkrétněji analyzuje autorčin odklon od populární historografické narace či dobrodužné fikce směrem k semi-realistické naraci ukotvené v deskripci "vlastního života", především pak snahu odhalit problémy "ženské výchovy", inferiorního postavení v manželství a nemožnosti realizovat vlastní umělecké ambice ve veřejném prostoru.
Ačkoliv se román zaměřuje na postavení ženy a akcentuje ženu jako rovnocennou, ne li morálně a intelektuálně vyspělejší, bytost, v mnohém stále respektuje konvenční realistickou naraci a bipolární typologii ženských postav.