Abstrakt
Proměny počtu žáků základních škol v souvislosti s populačním vývojem v obcích Česka Abstrakt Populační vývoj Česka po roce 1990 byl ve znamení prudkého poklesu porodnosti až na historická minima následovaného opět pozvolným nárůstem. Výsledkem jsou nestejně velké kohorty živě narozených, následně vstupující do vzdělávací soustavy.
Navíc zejména vlivem procesu suburbanizace došlo ke změnám v rozmístění obyvatel. Výsledkem působení těchto faktorů je vznik oblastí, ve kterých kapacity základních škol neodpovídají počtu dětí v dané věkové kategorii, ať už se jedná o nedostatek míst ve školách, či naopak nedostatek žáků pro chod školy.
Cílem práce je analyzovat regionální populační vývoj Česka po roce 1990, včetně změn prostorového vzorce osob ve věku povinné školní docházky (6-14 let). Získané poznatky jsou dány do souvislosti se změnami prostorového vzorce žáků základních škol a také s maximálními kapacitami základních škol.
Celá analýza proběhla v rámci spádových regionů úplných devítiletých základních škol, které byly vytvořeny na základě nejkratší vzdálenosti po silnici z obce do nejbližší úplné základní školy. Byly použity metody Webbův graf a prostorová autokorelace, které jsou vhodné pro analýzy na regionální úrovni.
Po roce 1990 došlo ke kompletní proměně prostorového vzorce populačního vývoje, původně růstové pohraničí začalo obyvatelstvo ztrácet, zejména vystěhováním, a naopak, nejprve přistěhováním a poté i přirozenou měnou, rostl počet obyvatel v původně úbytkovém zázemí Prahy a dalších velkých měst. Po celé sledované období docházelo k celkovému úbytku v území na jihozápadní až jihovýchodní hranici Středočeského kraje převážně z důvodu záporného přirozeného přírůstku.
Plný text abstraktu naleznete v Repozitáři závěrečných prací UK