Abstract
Rozvrh práce je v současné době patrně nejvíce diskutovaným vnitřním předpisem, a to nejen v kruzích odborných, ale i v kruzích laických. Na významu mu rovněž přidávají i média, která poměrně často referují o jeho možném porušení v řadě mediálně známých kauz.
Svojí povahou představuje vnitřní předpis orgánu veřejné moci, materiálně jím je prováděno ústavně zaručené právo na zákonného soudce, čímž se od ostatních vnitřních předpisů, jako např. pracovního, spisového či skartačního řádu, podstatně odlišuje. Tento příspěvek si klade za cíl přinést teoretické i praktické poznatky k tomuto vnitřnímu předpisu a poukázat na odlišnosti, díky nimž jej lze charakterizovat přívlastkem sui generis.