Tato studie pojednává o životním osudu agenta československé Státní bezpečnosti Vladimíra Třebína, jenž byl v letech 1956-1960 vyslán jako student bohosloví do Papežské koleje Nepomucenum v Římě a přivedl sem Karla Skalického, který se později stal jednou z předních postav kněžského exilu. Studie poskytuje vhled do prostředí církevních kruhů v exilu a v Československu a do interního fungování StB v kritické chvíli, kdy musela stahovat ze zahraničí svého nedisciplinovaného agenta a ochránit ho před odhalením jeho skutečné identity.
V neposlední řadě příspěvek ukazuje, jak těžce zkoušely totalitní režimy a války mravní integritu lidí žijících ve 20. století.