Intervenční kompetence pedagogických pracovníků k syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte v ČR
Abstrakt
I v 21. století se musíme potýkat s jevy, jako je syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom CAN). Epidemiologické ukazatele jasně dokazují, že syndrom CAN se v běžné populaci vyskytuje a je potřeba, aby odborníci disponovali znalostmi, kompetencemi k řešení této problematiky a mohli obětem této trestné činnosti účinně pomoci.
Pedagog tedy některé problémy řeší pouze svou odborností své profese, jiné pak společně s dalšími odborníky, například se sociálními pracovníky z orgánu sociálně právní ochrany dětí, zdravotnickými pracovníky či orgány činnými v trestním řízení apod. Jak dokládají výše citovaná zjištění i aktuální zkušenosti autorů, je současná realita našich škol a školských zařízení bohužel úzkostně zaměřená pouze na edukaci.
V roce 2008 - 2014, autoři uskutečnili výzkumné šetření, jehož cílem bylo zmapovat úroveň vybraných krizově intervenčních kompetencí různých kategorií pedagogických pracovníků. Výzkumný vzorek je tvořen 1020 pedagogickými pracovníky, především učiteli MŠ, ZŠ, SŠ a vychovateli s různým stupněm vzdělání a různou délkou pedagogické praxe.
Z celé studie vychází vysoká míra necitlivosti řady pedagogů k projevům syndromu CAN u dětí. 60 % respondentů nebylo schopno úspěšně detekovat projevy násilí na dětech (syndromu CAN). Stěžejní částí šetření bylo posuzování a analýza tří modelových situací, které představovaly rozhovory pedagogů.
Všechny situace přitom obsahovaly zásadní chyby, kterých se pedagogové při "vyšetřování" násilí na dětech mohou dopouštět. Prezentované výzkumné šetření nelze samozřejmě, vzhledem k velikosti vzorku, zobecňovat.
Autoři se však domnívá, že je třeba brát velmi vážně veškeré náznaky nekompetentnosti, která by v reálné školní situaci mohla vést k profesnímu pochybení pedagoga. Východiskem ze současné neutěšené situace může být pouze systematické vzdělávání pedagogů, které bude založeno nejen na získávání znalostí, ale také sociálních dovedností, a to pokud možno formou sebezkušenostního výcviku.