Abstract
Význam paleolimnologie roste současně se zájmem o procesy, které formovaly Zemi a její přírodu v minulosti, a o odhad možného dalšího vývoje po současném posunu klimatu. Mezi běžně využívané paleoindikátory patří zbytky organismů zachované v jezerních sedimentech, a to včetně zbytků perlooček (Crustacea: Cladocera) - jejich schránek, hlavových štítů, postabdomenů a postabdominálních drápků, efipií.
Příspěvek shrnuje první paleolimnologické studie založené na subfosilních zbytcích perlooček z českých (šumavských) a slovenských (tatranských) jezer a porovnává takto rekonstruovanou historickou faunu s jejich oživením v průb ěhu posledního století. Zvláštní pozornost je věnována analýze "paleoperlooček" zazemněného jezera Stará jímka na Šumavě.
Záznam z této lokality umožňuje poznat diverzitu této skupiny již v závěru poslední doby ledové, kdy většina našich jezer teprve vznikala.