Téma dítěte a dětství patří v ruské literatuře zlatého a stříbrného věku ke klíčovým tématům. Objevilo se v tvorbě prakticky všech jejích předních představitelů, zejména pak v dílech L.
N. Tolstého, F.
M. Dostojevského a A.
P. Čechova. Fjodor Sologub, jeden z předních představitelů ruské moderny, mu věnoval mimořádnou pozornost jak ve svých románech, tak v četných variacích menšího epického žánru, které tvoří jakýsi pendant k větším epickým dílům.
Modernistická koncepce ruského symbolisty a dekadenta byla ovlivněna filozofií F. Nietzscheho a A.
Schopenhauera a pedagogickými názory E. Keyové.
Na pozadí tradičního sociálně-psychologického modelu dětství, který převládal v ruské i evropské realistické literatuře, autor vnímá dítě především jako symbol, tvůrce, mága otevírajícího cestu do imaginárních světů, osvobozujících od tíživé pozemské existence. Dítě se mu stává médiem, skrze něž vypovídá o vlastním vidění lidského údělu.