Abstrakt
Podhůří Kugitangu v jižním Uzbekistánu představuje ekosystém typu alajsko-západotianšanské stepi (PA0801). Zvlněná step leží v nadmořských výškách 800-1000 m n. m. a dnes je využívána převážně pro pastevectví drobného skotu, vzácně k zemědělství.
Jak tomu ale bylo v době, kdy byla hustě osídlena lidem jázovské kultury (2. polovina 2. tisícletí př. Kr.)? Výzkumy česko-uzbeckého týmu v posledních dvou letech zde zcela nově doložily extensivní osídlení na přechodu od PDB k RDŽ, tedy právě kultury Jáz I.
Současný stav bádání napovídá, že subsistenční strategie kombinovaly sezónní pastevectví a závlahové zemědělství, jež dosvědčují stopy starých zavlažovacích kanálů a četné nálezy zrnotěrek. Nevíme, v jakém poměru byly tyto složky uplatňovány.
Etnografické analogie ukazují, že některé části stepi jsou obdělávány příležitostně, pokud to danou sezónu umožní srážková činnost. Je však možné, že odlišné klima před 3000-3500 tisíci lety dávalo zemědělcům mnohem více prostoru, než dnes.
Náš výzkum se tedy zaměřuje nejen na poznání hrazeného sídliště tohoto období (Burgut Kurgan), jehož obyvatelé patrně nepoužívali kovy, ale také na vztah jázovského lidu k okolnímu prostředí, determinovaný jednak zajištěním potravy a dalších základních zdrojů (především vody), ale také náboženskými představami rodícího se zoroastrismu. Na druhou zmiňovanou složku se budeme zaměřovat i v dalších sezónách.
Cílem je poznání vzájemných vztahů sídlišť, kultovních areálů v jejich okolí, zavlažovacích kanálů a četných skalních rytin.