Jodurie u nemocných s diabetes mellitus 1. typu. Vztahy k vybraným parametrům charakterizujícím diabetický syndrom
Abstrakt
Úvod: O stavu zásobení jodem a důsledcích ev. jodového deficitu jsou u nemocných s diabetem obou typů k dispozici překvapivě jen sporadická data. Hlavním cílem naší studie bylo získat základní informace (a) o stavu saturace jodem u diabetiků 1. typu, (b) do jaké míry se odlišuje od nediabetické populace, (c) zda zásobení jodem souvisí s některými klinickými a laboratorními charakteristikami diabetického syndromu, včetně stavu štítné žlázy.
Soubor a metody: Bylo vyšetřeno 54 mužů a 51 žen léčených pro diabetes mellitus 1. typu (DM1T). Studie má průřezový charakter.
Saturaci jodem jsme posuzovali podle koncentrace jodu ve vzorku první ranní moči. Výsledky: Jodurie v celém souboru: medián 152 μg/l, 25. kvartil 117 μg/l, 75. kvartil 219 μg/l.
Více než 50 % vyšetřených jodurií se pohybovalo v pásmu optimální saturace (100-200 μg/l), 13 % v pásmu nedostatečné saturace ( 200 μg/l) bylo 35 % pacientů. Využitím vícerozměrné regrese dat jsme prokázali významnou pozitivní závislost mezi jodurií a mužským pohlavím, hmotností, výškou a kreatininem v séru.
K hodnotě HbA1c, dávce inzulinu, trvání diabetes mellitus, BMI, mikroalbuminurii, eGF a ukazatelům funkce a volumu štítné žlázy včetně markerů tyreoidální autoimunity se významné korelace neprokázaly. Závěrem lze konstatovat: Saturace jodem u námi vyšetřovaných nemocných s DM1T odpovídala ICCIDD (WHO) požadavkům na optimální/dobrou saturaci u nediabetické populace.
S ohledem na zvolenou normální koncentraci jodurie, to je 100, resp. 150 μg/l se obraz diabetického syndromu nelišil.