Abstrakt
Text je věnován filmovému muzikálu Hvězda padá vzhůru (rež. Ladislav Rychman, prem. 1974), v němž hlavní roli ztělesnil Karel Gott a jehož scénář vznikl jako adaptace klasické a v Čechách notoricky známé obrozenecké pohádky J.
K. Tyla Strakonický dudák.
Autorka sleduje principy aktualizační transpozice původního prototextu (anachronizace příběhu do současnosti, proměny ve skladbě postav a v syžetové kompozici) a identifikuje v nich, stejně jako ve využití oblíbeného popového zpěváka v titulní úloze, ideologicky manipulativní strategie, příznačné pro umění a kulturní politiku nastupující normalizace. Snímek, simplifikující klasické dílo na protiemigrační agitku, následně komparuje s divadelní úpravou téže hry, uvedené necelý rok po československém komunistickém puči v Českých Budějovicích, a na základě nalezené principiální shody obou adaptačních gest dokládá normalizační resuscitaci politických a uměleckých ideogramů padesátých let.