Příspěvek se zabývá eschatologickými představami spojenými s vizí pekla, tak jak je zachycují hinduistické purány. V úvodu jsou stručně nastíněny nejvýznamnější zmínky týkající se pekla, které nalézáme ve starších vrstvách sanskrtské literatury (zejm. v bráhmanách, eposu Mahábhárata a dharmasútrách), hlavní pozornost je však věnována rozsáhlému textovému korpusu mahápurán. Článek rovněž představuje purány jako specifický literární žánr a upozorňuje na jejich náboženský význam ve starověké i středověké Indii.
Prostřednictvím analýzy všech textových výskytů ideje pekla v mahápuránách (přibližně 70 kapitol) je navrženo jejich rozdělení na základ ě odlišných syžetových postupů a následně je podrobně popsán modelový příklad puránového pekla, s četnými odkazy na originální texty. V závěru autor nabízí několik možných interpretačních postupů, díky nimž je možné vzniku a vývoji této podoby eschatologických vizí správně porozumět.