Abstrakt
Charakter návrhů a rezolucí amerických Rusínů dával již s předstihem tušit budoucí vážné problémy v chápání pozice Podkarpatské Rusi v ČSR, obzvláště v autonomním pojetí prezentovaném G. I. Žatkovičem.
Především se daly tušit rozpory v otázce státoprávní formy tohoto území ve struktuře přísně centralizované vnitřní správy československého státu. Představy amerických Rusínů o státoprávním poměru Podkarpatské Rusi k Republice československé se jednoznačně rozcházely s představami a plány, které prezentovali českoslovenští političtí zástupci při jednáních o tomto problému na mírové konferenci.
Pařížská jednání v otázce Podkarpatské Rusi tak vzbudila mezi zúčastněnými dojem vzájemného porozumění a souhlasu se "známými" požadavky amerických Rusínů. Počátkem srpna 1919, kdy již mezinárodní souhlas s přičleněním území tzv.
Podkarpatské Rusi byl znám, se československá vláda svým úsilím vedoucím k co nejrychlejšímu zajištění správní integrity československého území dostala poprvé do střetu s odlišnou představou Rusínů v otázce podoby státoprávního vztahu a způsobu výkonu správy na tomto území. Tyto, zejména právně-politické střety a diskuse, významně ovlivnily atmosféru vzájemných vztahů mezi československou vládou a zástupci Rusínů v celém (a z hlediska československo-rusínské politiky) nejexponovanějším období let 1919-1922.