Rok se šestkou na konci je pro DJC v mnoha ohledech významný. V tomto roce divadlo slaví půl století své existence.
Zdrojem české sebereflexe je: - "Cimrmanova doba", tedy konec 19. a začátek 20. století, tehdejší entuziasmus ze stále nových technických objevů a vynálezů a s ním související pýcha nad neomezenými technickými možnostmi člověka, které ho vybavují novými, dosud nepoznanými schopnostmi a potenciálem, jak ovládnout přírodu i celou zeměkouli - atmosféra konstituce novodobých národů od konce 18. století: jeden stát, jeden jazyk, jeden národ, tedy atmosféra národního obrození: Snaha dokázat velikost a snaha vyrovnat se především konkurenční kultuře německy mluvících zemí - Dobrým příkladem české sebereflexe je anketa o největšího Čecha, která vznikla v Británii. V této anketě by si Češi zvolili Cimrmana, kdyby k tomu autoři soutěže dali svolení. - Cimrman jsme my Češi o v Cimrmanovi jsou ukryty naše obavy z méněcennosti, touha vyrovnat se těm větším a vyšším kolem nás o Cimrman měl osudovou smůlu: se svým objevem přišel jen o chvíli pozdě a úspěch sklidil někdo jiný, se smolaři se identifikujeme o je tam i české bolestínství z nedocenění: Cimrman byl současníky nepochopen o Zdeněk Svěrák: "Cimrman byl nedoceněný, přiškrcený právě za Rakouska-Uherska, kdy nás ovládali jiní.
Kdyby žil v jiném ovzduší, on by světu ukázal. A to je český mindrák.
Takové to: Kde bychom mohli být, kdyby nás nedusil Rakušan. Němec.
Nebo Rus." - Češi mají Cimrmana rádi také pro laskavý humor: Nikoli sžíravá kritika, nikoli agresivní, útočná satira, ale dobrosrdečnost vědeckých popletů, kteří to sice - stejně jako Cimrman - dobře myslí, mají ušlechtilé cíle, ale často se jim to nějak vymkne z rukou a dělají roztomilé chyby. Humor, který ukonejší naši sebelítost a pomáhá se nad nespravedlnosti světa povznést.