Abstrakt
Článek představuje obecné chápání rytmu jako pravidelné struktury a proti němu staví chápání opozice metrum versus rytmus v české versologické tradici či francouzské "předplatónské" pojetí rytmu s důrazem na smysl a subjekt. Věnuje se také rytmu řečového proudu u různých jazyků a připomíná rozdělení jazyků na izochronní a izosylabické.
Dále zkoumá úlohu rytmického jazykového typu ve výběru versifikačního systému a další okolnosti, které tuto volbu ovlivňují. Závěrečná část je věnována rytmickému experimentu Otakara Theera - jeho dramatu Faëthón, pravděpodobně nejrozsáhlejšímu českém textu psanému tónickým veršem.