Článek se věnuje plasticitě mechanismu řečové produkce. Na úrovni fonační zkoumá melodické chování a fonační modifikace, na úrovni supraglotální popisuje modifikace primární podoby řečových zvuků.
Důraz článku spočívá na komunikačním využívání fonačních i artikulačních modifikací pro sdělování nejrůznějších aspektů komunikačního záměru včetně sociální identity mluvčího.