Sedimentární záznamy systému řeky Ploučnice, situované v severní části českého masivu, nabízí pozoruhodné údaje pro studium klimatických změn od svrchního plesitocénu. Vytvořila se zde úzká a rovinatá niva, ohraničená příkrou stěnou křídových křemenných pískovců jizerského souvrství. Tento typ říční nivy představuje zvláštní případ mezi širokým zahloubeným údolím koryta v oblasti Děčína a úzkým zahloubeným údolím horské řeky s málo vyvinutými lužními usazeninami jako na horním toku Ploučnice na hřebenu Ještědu. Niva Ploučnice je plochá, vlhká a bahnitá, bohatá na paleomeandry. Poblíž okraje nivy nacházíme systém písečných a štěrkových vyvýšenin a paleokoryt interpretovaných jako pozůstatek říčních procesů v průběhu přechodu svrchní pleistocén/spodní holocén. Takové hodnocení podporuje místní reliéf, sedimentární záznam z ručních vrtů a pylová analýza výplně paleokoryt. Rozpoznali jsme čtyři vývojové fáze řeky:
1. Svrchní pleistocén - spletité nivy tvořené štěrkem a středně zrnitým křemenným pískem.
2. Přechod pozdní glaciál/raný holocén - nerozvětvená říční krajina představovaná vrstvami kalu a jemně až středně zrnitém pískem se štěrkem.
3. Období středního holocénu - osamělá nerozvětvená koryta spojovaná s vysoušením náplně koryt a zařezávající se do předchozí výplně říčních teras.
4. Pozdní holocén (od středověku do současnosti) - krajina s plynule meandrující řekou s fázemi bez gradace představovanými usazeninami, které sestávají z velmi jemného až středně hrubého písku s přechody dolů do písčitého bahna s organickou hmotou. Podle nepublikovaných palynologických údajů indikuje základ výplně paleokoryt spodní holocén následovaný přerušením sedimenty středního holocénu až do středověku a vrchní část sedimentární výplně pochází z období od středověku do současnosti.