Článek zkoumá procesy abstrakce v rámci běžné percepce jako součást kognitivních procesů obecně a zároveň jako součást estetického prožitku. Vychází se zde z raných pojetí smyslového vnímání Alfreda N.
Whiteheada a tudíž i z jeho pojetí kognitivních operací na mentálním pólu událostí. Kromě afektivní vrstvy zkušenosti se článek zabývá - s odkazem na knihy Process and Reality a Modes of Thought - procesy symbolické reference, konceptuálního pocitu a konceptuální analýzy, které v rámci procesu abstrakce fungují jako syntetizující faktory. Článek také podrobuje analýze první systematickou teorii umění, jíž předložil Charles Batteux, včetně jeho specifického pojetí mimésis.
Whiteheadovy koncepce estetické zkušenosti a toho, co nazývá "živou hodnotou", jsou následně porovnávány s podobnými myšlenkami českých strukturalistů a představitelů recepční estetiky. Závěrem, s odkazem na Tisíc plošin Deleuze a Guatarriho, se autor pokouší demonstrovat roli, kterou v abstrahování estetického prožitku hraje nastávání, stejně jako přínos, který může mít pro osobní i společenský rozvoj.
Nádavkem autor nastiňuje distinkci mezi abstrakcí ve vědě či logice a abstrakcí v estetickém prožitku či umění tak, jak je nastolil Alfred N. Whitehead a jeho žačka Susanne Langer.